SARDSKÁ HOSTINA

Chlapi musí mít černé obleky, bílé košice a úzké kravaty. Všichni. Holky ať jsou v černém, velké róbě a s pořádně vysokými podpatky. Děti naboso a jedině Ema, Linda a Johanka mají při výběru oblečení volnou ruku. U nich by se měl projevit cit pro absolutní kýč. Ema, ta to zvládne bez problémů. Stůl musí být bytelný, velký, s bílým ubrusem. Jídlo uvařím já a podávat ho budu na talířích, na kterých jsme fotili do kuchařky. Žádný fejk. Budeme jíst, pít, budeme spolu. Víno objednáme sardské - naše zásoby došly a židle půjčíme v antiku na Žižkově. Kovové, bílé, staré. Davide zvládneš prosím postavit ten stůl? Blanko máš čas? A kdo to vyfotí? Doufám, že se všichni sejdeme... 

Začátkem září začala největší produkce focení do Kuchařky z ostrova Sardinie...Na přípravu bylo zhruba 14 dní a já se střídavě utvrzovala v tom, že to zvládnu a má to obrovský smysl a střídavě propadala panice. Jezdila, sháněla, telefonovala, psala, pracovala. Chtěla jsem do kuchařky vyfotit to, co je na Sardinii naprosto běžné a já mám ráda. Rodinu u velkého stolu. Rodinu, která si pochutnává, odpouští drobné nedostatky, probírá věci nedůležité, i ty důležitější. Občas někdo někde něco poleje, nadrobí, někdo udělá faux pas, jiný se tomu od srdce zasměje. Pozvat svoje kamarády, svoji rodinu.

Takže kdy a kdo?

Termín i fotograf se ukázali jasné: 21. září, Tomáš Krist. Nadchnul se a my všichni s ním. David dokázal neuvěřitelné - postavil čtyřmetrový stůl. Nádherný, pevný, přesně pro nás čtvrnáct. Nafotili jsme jej několikrát bez lidí, aby byla jistota, že to klapne na sto procent.

Dekor jsem s Blankou ladily donekonečna. Hodně věcí vydal fundus nastřádaný během několika

měsíců, běhemž nichž jsme fotili kuchařku. Něco jsme napůjčovaly. Něco vyrobily. Skleněné lahvičky na olej a ocet jsem ale koupila. Musela jsem. Teď na se na ně pomalu snáší prach...

V sobotu i neděli před akcí jsme byly znovu na bleším trhu na Kolbence. Vstupné je pouhých 20 korun a to, co se děje za branami, je neuvěřitelné. Prodává se a kupuje jídlo, oblečení, elektronika, kazety, nářadí, kola, náhradní díly, látky, cetky, verky i staržitnosti. My jsme vždycky něco ulovily. Prkýnka, příbory, naběračky, staré krajky. Jendou jsem tam Davidovi koupila rybičku v naprosto perfektním stavu. Dokonce i s krabičkou.

A žide nám daly pořádně zabrat. Všechny jsme je sehnaly v antiku na Žižkově, jak jsem předpokládala. Na pár dní nám je půjčili za rozumnou cenu.

Předpověď počasí na onu neděli byla horší, než hrozná: déšť, déšť, vítr, prudké přeháňky. Jsem ovšem stále dítě štěstěny: bylo krásně, my se sešli. Tomáš vše úžasně vyfotil. Moje, naše, sardská hostina se povedla. A rozhodně není poslední. Zleva: Blanka, Zojka, Linda, Zbyněk, Johy, Jorga, Kirchy, já, Hugo, Pepa, Bára, Amálka, David, Ema. To nejlepší na konec.